Covid-19 - je to válka nebo PR?

Omezení spojená s Covid-19 se dotýkají všech spoluobčanů, jejich práce i soukromého života. Jde o válku. Záleží na nás v jakém stavu bude naše země, naše mezilidské vztahy až vybojujeme poslední bitvu s Covid-19.

   Minimálně už sedm měsíců u nás řádí virus, pro který se vžilo označení Covid-19. Podle rozsahu a průběhu jde o válku mezi lidstvem, jak jsme jej znali a virem.

   Na počátku bylo úžasné jak jsme se semknuli. Naše partnerky šily roušky, my jsme tiskli na 3D tiskárnách rámy k ochranným štítům, další pomáhali svým známým, babičkám a dědům nebo například vyvíjeli nový plicní ventilátor. Ta ohleduplnost a to nadšení bylo úžasné, podobně jako při mobilizaci v září 1938. Jenže pak se to zaseklo podobně jako v roce 1938. Místo jasných a rázných řešení přišli prázdné a líbivé řeči.

   Ozývají se hlasy, že bychom řešení měli svěřit odborníkům. Ano, takový názor je správný. Jenže jak na první pohled poznáte důstojníka od lampasáka, jak na první pohled poznáte odborníka od kecálka s velkým egem? Mimochodem za posledních 25 let se hodně změnil přístup údajných odborníků na zvládání epidemie. Stačí si vzpomenout na chřipku H3N2 z roku 1995 a porovnat to se současným skóre.

Co s tím virem? Karanténu 
   V případě jiných nakažlivých nemocí je karanténa nejúčinějším řešením jak zastavit šíření nemoci. Uzavřete vesnici, uzavřete určité území a počkáte až se nemocní udraví a přestanou být nebezpeční pro lidi za hranicí karantény. 
   V případě Eboly, dymějového moru, pravých neštovic a dalších nemocí je to nejúčinnější a odzkoušené řešení. 
   V případě Covid 19 je už pozdě na ráznou karanténu. Jak chcete spoutat vítr?? Jak chcete spoutat vir, který je už ve všech zemích na všech kontinentech? Karanténa v tomto případě jen zpomaluje šíření, ale není to už řešení.

   Ozývají se hlasy, že máme věřit odborníkům. Jenže pokud odborníci 7 měsíců od oficiálního počátku problému s virem (v deskách s pruhem se o divných zápalech plic a novém koronaviru psalo už vloni) navrhují pouze karanténu a omezení pracovního a společenského života, tak jsou to možná odborníci na viry, ale nejsou to odborníci na řešení problému. 
   Situace okolo Covid – 19 již dávno není problém pro epidemiology/ virology. Jasně v prostředí těch malých potvor, viditelných jen pod mikroskopem je počátek problému. Jenže ten problém se již víc jak půl roku dotýká psychické pohody a života lékařů, pacientů, všech lidí, fungování firem i celého státu. 
   Tabulka, která ukazuje skóre je dobrá pro byrokraty. Pro ostatní je důležité jestli lékaři a celý zdravotní sytém dokáží léčit a vyléčit všechny pacienty stejně nebo ještě lépe jako v roce 1995.

Co na začátku chybělo 
   Úkolů tam měla být celá řada a jen malá část je pro epidemiologa. Jak jsem již uvedl, první kroky od poloviny března do zhruba května, možná června byly správné a jediné možné řešení v té dané chvíli, kdy přesně nevíme o jakou nemoc, jaký vir a s jakými dopady na člověka se jedná. Bylo prostě potřeba získat čas. To také lidé pochopili a důvěřovali těm co se tvářili, že problém řeší. 
  Vedle omezení šíření měl už tehdy nastoupit jiný způsob řízení týmu. Jasně, někdy není jednoduché vést a koordinovat tým plný osobností. Vždy záleží kdo a jak tým vedete a jestli se členové ztotožní s určeným cílem. Tady se promarnily minimálně tři měsíce. 
   Cílem neměly být tabulky s počty, ale vytvoření podmínek proto, aby zdravotní systém nárůst pacientů zvládl. Zjistit v září, že je nedostatek lůžek je důkaz mizerné práce.

Cílová skupina 
   Už na konci jara se mělo jasně popsat (začít popisovat a postupně upřesňovat) kdo je „cílová skupina“ pro Covid-19. Tedy kdo je nejohroženější. Tyto lidi jsme měli začít chránit (trvale nikoliv, že si dáme v létě pauzu) a věřím, že takový přístup by byl přijat bez brblání celou společností. Omezovat půl roku všechny lidi a říkat tomu řešení, tak to je mizerná práce, protože je velká skupina lidí, kteří nemají žádné nebo jen minimální problémy spojené s infekcí Covid-19. V jejich případě má smysl sledovat změny zdravotního stavu, ale není to důvod k zastavení společenského života. Přísná omezování v jejich případě budou kontraproduktivní. Stačí se zeptat lékařů co může způsobit dlouhodobý stres a nejistota. Tady je stresu dlouhodobě vystavována celá společnost.

   Důvody omezování všech občanů by byly, pokud by epidemiologové nebo zpravodajci věděli o viru víc než je možné nalézt ve veřejných zdrojích.

   Moc dobře vím, že chřipka může být v určitých případech i smrtelná nemoc. O tom nepochybuji. Covid-19 je podle číšel ještě o trochu silnější. To je vážné varování. Jenže Covid-19 není Ebola, dymějový mor nebo jiná „potvora“ kvůli, které se má zastavit fungování společnosti.

   Jsou pacienti, u kterých lze předpokládat, že budou mít těžší nebo dokonce vážný průběh nemoci. Ty je třeba chránit. Jak je preventivně chránit a jakou jim nasadit léčbu vědí lékaři z první linie a z JIP, nikoliv odborníci na grafy. 
   Když konstruktéři dokázali za pár týdnů na jaře zkonstruovat a vyrobit nový plicní ventilátor, tak se steným úsilím se měly už dávno vybírat, budovat a vybavovat prostory jako záložní pracoviště JIP a sehnat pro ně dočasný personál. (mimochodem byly doby, kdy takové nemocnice v Československu existovaly) 
   To vše už mohlo (mělo) od května letošního roku probíhat, když se mluvilo o tom, že na podzim má přijít další vlna pacientů s Covid-19. Tedy pokud by se boji s Covid-19 věnovali odborníci.

Sběr informací
   1, Stát mám své agentury určené pro sběr a analýzu získaných informací. Ty vedle zjišťování jaký je skutečný původ Covid-19 měly sbírat z veřejných i neveřejných zdrojů informace o možnostech prevence, léčby a rekonvalescence pacientů s onemocněním Covid-19.

   2, Další úkol měl být pro SÚKL a další podobné organizace, aby se podívali do svých nových, starších i hodně zaprášených záznamů jestli tam nenajdeme řešení pro léčbu nebo pro prevenci. V případě takového problému jako je Covid-19 by měly jít stranou všechny politické sympatie a antipatie. Mělo by se řešení hledat všude a společně. Je jedno jestli řešení mají na louce indiáni v Nebrasce nebo v laboratořích na Kubě nebo v Rusku.
   Důvod je jednoduchý. Věnovat se vývoji nové vakciny je potřeba, ale co když je někde přípravek, který má hotové testy, je odzkoušený, schválený a mohl by se prakticky ihned použít v prevenci nebo v léčbě. Takový průzkum už měl běžet od jara a pravděpodobně bychom měli víc léků než Arbidol nebo Isoprinosine a hlavně by lékaři už věděli pro koho je takový lék vhodný a komu nepomůže a je třeba hledat jinou léčbu. 
   Tato úvaha naráží na jednu překážku. Na léku, kterému již skončila patentová ochrana se tolik nevidělá jako na novém, patentově chráněném preparátu.

   3, Covid-19 není první velká epidemie, ale není třeba hledat v archivech zprávy o Španělské chřipce, stejně už se jedná o stolet starou událost. Stačí si vzpomenout na podzim roku 1995 nebo 1985 a tehdejší chřipkovou epidemii, kdy bylo okolo půl milionu nemocných a nakažené bez příznaku tehdy nikdo netestoval.

Příprava na podzimní a zimní počty nemocných 
   Již na jaře předpovídali imunologové, že přijde na podzim další vlna nemocných s Covid-19. Jak je tedy možné, že až v polovině září se řeší nedostatečné množství lůžek pro pacienty s Covid-19, kteří vyžadují intenzivní péči? Byl to úmysl, arogance nebo mizerná manažerská práce. 
   Na počátku Covid-19 se hodně psalo o plicním ventilátoru, který zkonstruovali a vyrábí české firmy. Další technické vybavení se za půl roku mohlo dokoupit, vyrobit a mohla být už lůžka pro případné pacienty s Covid-19 připravená. Tedy pokud by někteří lidé místo poměřování ega skutečně řešili problém.

Prevence a léčba 
   Podobně jako u řady jiných virových onemocnění, tak i v případě Covid-19 je mimo roušek celá řada dalších preventivních opatření, která nám pomohou zvýšit obranyschopnost organismu. Vitamíny, dobrá životospráva, pohyb, optimismus to jsou ty nejlevnější a přitom účinné látky proti onemocnění. Jenže se na nich tolik nevydělá jako na patentově chráněných lécích nebo vakcínách. Vakcina sice může pomoci, někdy i velmi výrazně proti virovému onemocnění očkovaného člověka. Jenže, aby se omezil přenos mezi lidmi, tak je třeba, aby proočkovanost byla výrazně nad 60 (spíš 70) procenty. Současná proočkovanost v České republice proti chřipce se pohybuje pod 10 (spíš pod 7) procenty. Takže z pohledu vakciny na Covid-19 je taková zkušenost velmi varující. Lidé věří očkování proti spalničkám, černému kašli, atd. Ale vakciny proti chřipce prostě nejsou populární. S podobnou situací musel skutečný odborník počítat již od jara. 
   Takže vedle vakciny a roušek je třeba hledat i jiné řešení, jak ochránit skupiny potenciálních pacientů, u kterých lze predpokládat těžší průběh nemoci a současně nerozvrátit (nenaštvat celou společnost).

   Ozývají se hlasy, že při řešení problému máme spoléhat na odborníky. Jenže, když ti odborníci čekají na vakcinu, znají jen roušky a Nouzový stav, tak jsou to mizerní odborníci, které je třeba vyměnit.

Statistika 
   Statistika je zajímavý obor matematiky. Jeden politik kdysi řekl, že věří pouze statistickým číslům, která sám zfalšoval. Ona se čísla nemusí falšovat stačí je vhodně interpretovat, vhodně („správně“) naservírovat čtenářům a posluchačům. Například porovnání chřipky H3N2 z roku 1995 a Covid-19. 
    Jak jsem již napsal Covid-19 může být vážné onemocnění, ale jsou vážnější. Stačí se podívat na počty zemřelých za půl roku, za rok a porovnat to s počty zemřelých, u kterých byl detekován Covid-19. 
   Od počátku března do 29. září zemřelo na různé nemoci a s detekovaným Covid-19 celkem 618 pacientů. 
   Bez Covid-19 každý rok ať již na různé nemoci nebo prostě tak, že „došli na konce své cesty“ zemře víc jak 100 000 (sto tisíc sousedů).Podle statistik ČSÚ čistě na problémy s pojené s dýcháním v letech 2017a 2018 zemřelo 7000 a víc jak 8000 tisích lidí. To bylo v době kdy Covid-19 ještě ani neměl jméno.

   Chřipka může být smrtelná nemoc. O tom nepochybuji. Stejně tak nepochybuji o tom, že Covid-19 může být pro některé pacienty ještě víc nebezpečný jak chřipka. Jak jsem řekl je nebezpečný pouze pro některé pacienty. Navíc pacienty neléčí epidemiolog /virolog, ale lékaři a sestry na JIP nebo infekčních odděleních. To jsou ti skuteční borci, kteří bojují s Covid-19. 
   Pokud každý rok zemře v ČR 100 000 obyvatel, z toho čistě na komplikace spojené s plícemi a dýchacím ústrojím 8 000 sousedů, tak opatření spojená s Covid-19 nedávají smysl. Jak jsem napsal výše, když budeme důsledně chránit ohrožené skupiny lidí a zajistíme dostatek lůžek, tak vše zvládneme. Tedy hlavně to zvládnou lékaři a sestřičky na JIP a následné péči.

Co s tím ?? 
   První možností je, že se za zvoleným způsobem řešení schovává omezený rozhled údajných odborníků, kteří po létech v laboratořích někde v suterénu teď dostali příležitost a snaží se jí využít.

   Může to být ale ještě horší, a to v případě, že Covid-19 je pouze zástěrka. Za oponou s nápisem Covid-19 na nás politici a „kluci v pozadí“ chystají změny, které mohou být mnohem horší než dosavadní omezení spojená s Covid-19. Když si lidé nedají pozor, tak se může stát, že budou tak vystrašení současným PR viru Covid-19, že rádi přijmou tvrdá omezení ve strachu před novým a ještě strašnějším virem Covid-2021. Pak se znenadání objeví zchránce s vakcinou, ale omezení a kontrola života již zůstanou.

Jak to tedy s rouškami je ? 
   Na jednu stranu nás politici straší Covid-19 a vyzývají nás k nošení roušek, které prý pomáhají a zabrání šíření. Jenže po zhlédnutí záznamů z webkamery z předvolební diskuse na TV NOVA, kde jsou předsedové politických stran bez roušek, tak je opravdu těžké uvěřit tomu, že to myslí vážně.

   Podobné to bylo i v případě pana Prymuly, ten jeden den v České televizi v pohodě a bez roušky diskutoval v Interview ČT24 a druhý den s rouškou na tiskové konferenci MZd oznamoval další omezení přičemž na tiskové konferenci byl mezi ním a redaktory větší rozestup než den před tím ve studiu ČT24.

    Snad se pletu a zmatky okolo nošení roušek, zavírání kulturních a sportovních akcí jsou výsledkem úrovně konkrétních odborníků a není to příprava na PR kampaň s Covid-2021.