Kde byla skutečná příčina šíření požáru

    Hledáme řešení pro školství, důchody, státní rozpočet a přitom se nedokážeme shodnout ani na tak jednoduché věci, jako jsou příčiny rozšíření požáru v Č. Švýcarsku.     Tak si teď shrňme fakta spojená s prvními hodinami požáru.

    Hledáme řešení pro školství, důchodový systém,  státní rozpočet a přitom se nedokážeme shodnout ani na tak jednoduchém věci, jako jsou příčiny rozšíření požáru v Českém Švýcarsku. Jedna skupina sousedů žije celý život doslova na dosah od přírody a druhá skupina, která je složena z kavárenských ekologů jim říká, že přírodu okolo sebe vnímají špatně.

   S odstupem několika měsíců jsem na konci dubna opět navštívil České Švýcarsko, abych si opravil nebo potvrdil názor z loňského podzimu, když jsem dvakrát navštívil spáleniště mezi Hřenskem a Meznou.

Smutný pohled na spáleniště byl pouze jedním z impulsů k napsání tohoto článku. Druhým a mnohem větším je studie „Jaké faktory ovlivnily vznik a šíření požáru v NP České Švýcarsko“. K obsahu této studie se vrátím v další části tohoto článku. Vedle studie se objevuje  mnoho dalších výmluv, úhybných výroků a prohlášení, které odpovědnost za požár svádějí na globální oteplování, klimatické změny a další těžko pochopitelné fráze. Realita podložená fakty je ale jiná. Ukazuje to na rozdělení společnosti. Tentokrát nemyslím rozdělení na voliče té či oné politické strany. Myslím rozdělení na praktiky, na skutečné ochránce přírody a na druhé straně na kecálky, kteří zjistili, že když budou říkat to, co je moderní, tak jim to zajistí bezstarostný život ve státní správě, neziskovce nebo na vysoké škole.

   Odložme fráze o globálním oteplování, klimatické změně a shrňme si fakta, která předcházela nebo souvisí s počátkem požáru.

Co předcházelo požáru :

1. Podobně jako Šumavu, Vysočinu a další území, tak i velkou část smrkových lesů v Českém Švýcarsku zasáhl a sežral kůrovec. Přestože platí pravidla Ministerstva zemědělství o tom jak rychle se mají stromy zasažené kůrovcem pokácet a odstranit z lesa, tak se to v Českém Švýcarsku nedělalo. To je podobná hloupost jako by se v době covidu všude nosily roušky, ale na vysokých školách by se nosit nemuseli s argumentem, že tam přednáší a studují chytří a ohleduplní lidé.

Absurdita č. 1

   V Národním parku České Švýcarsko jsou vyhlášeny bezzásahové zóny. Jak je tedy možné, že v těchto zónách někdo pokácí  motorovou pilou velké množství kůrovcem napadených stromů? Máme to chápat tak, že kácení  motorovou pilou není zásah do Národního parku, ale vytahání kmenů, například s pomocí koňů už zásah je???

Absurdita č. 2

Kůrovec / lýkožrout smrkový je škůdce a tak se proti němu a podobným živočichům, plýsním či houbám musí zasahovat. Je to běžné v lesích, které nespadají do CHKO nebo NP, ale nikdo nevysvětlil, proč se na území, kde příroda požívá zvláštní ochrany, podporuje množení škůdců, kteří ničí lesy nejenom v konkrétním CHKO nebo NP, ale i za jeho hranicemi.

2. Na mnoha cestách v Národním parku České Švýcarsko byly „bezzásahově“ pokácené kmeny stromů, které už nikdo neuklidil. Ponechané kmeny na kraji cest pak bránily průjezdu hasičů nebo sanitek. Neprůjezdné cesty a nepořádek na stráních okolo Malinového dolu stály za zpožděním začátku hasebních prací.

Absurdita č. 3

Když už se v Národním parku České Švýcarsko kácelo, tak měli manažeři NP zkontrolovat, jestli  cesty zůstaly průjezdné. To jsou skutečně nikým nezvolení ekologové vládci nad Národními parky, mohou je klidně ničit (okolí Poledníku na Šumavě, okolí Hřenska v Českém Švýcarsku) a skutečně mohou v národních parcích kašlat na péči řádného hospodáře?

3. Dalším důležitým faktem, který předcházel a měl svůj podíl na přístupu k požáru minimálně v úvodní fázi, byla arogance a mizerná komunikace bývalého ředitele NP České Švýcarsko se starosty okolních obcí a s hasiči.

Poznámka - Mimochodem mizerná komunikace se starosty okolních obcí byla i důvodem k odvolání ředitele Národního parku České Švýcarsko na konci září 2022.

A pojďme se podívat události spojené přímo s počátečními hodinami požáru :

Den první :

   Ráno 24. července 2022 volali němečtí kolegové pracovníkům NP České Švýcarsko. O tomto telefonátu mluví například Václav Sojka z NP České Švýcarsko. (časopis NP ČS, vydání zima 2022, strana 24). Je zvláštní, že už tehdy pan Sojka věděl, že to bude něco velkého nebo alespoň tak o tom mluvil v rozhovoru.

24. července 2022 před osmou hodinou byl vyhlášen poplach jednotkám požární ochrany z druhého stupně poplachu, které vyjely k požáru lesního porostu do obce Hřensko.

24. července večer v 22:00 h ukončují hasební práce. Jednotky se vracejí na základny. Na místě bude ponechána místní dobrovolná jednotka kvůli dohledu – toto je doslovná kopie záznamů z webu HZS Ústeckého kraje.

Dne 24. července 2022 hořela plocha o rozloze cca 500 x 150 metrů, zasahovalo 16 jednotek, jeden vrtulník s bambi vakem a jedno letadlo prostor monitorovalo.

Den druhý :

25. července 7:30 h Na místě zasahuje 30 jednotek, 49 hasičských vozidel, vrtulník A ČR a Policie ČR.

Během dne volal místostarosta Krásné Lípy a senátor  pan Linhart generálnímu řediteli HZS a informoval ho o tom, že v NP České Švýcarsko hoří větší požár.

25. července 23:59 h V nočních hodinách byl pak zásah zaměřen na bezprostřední ochranu obcí Hřensko, Mezná, Mezní Louka a Janov. Hasiči přeskupují techniku a střídají své členy. Do Hřenska již dorazily posilové jednotky ze Záchranného útvaru Hlučín z Moravskoslezského kraje a do rána ještě dorazí další posilové jednotky a dobrovolníci z okolních krajů.

Den třetí :

26. července 10:45 h zasahuje 83 jednotek 410 hasičů čtyři vrtulníky, dvě letadla.

Celý záznam událostí od 24. července do 21. srpna si můžete přečíst na stránkách Hasičského záchranného systému Ústeckého kraje. Podle růstu počtu zasahujících hasičů je vidět, že se pohled na požár  večer 25. do rána 26. července výrazně změnil proti tomu, že se jeden den předtím, večer 24. července, přerušily hasební práce.

Kde tedy byly chyby na počátku, když požár nabíral na síle?

   U každého požáru, tedy i u toho v Českém Švýcarsku je důležité dostatečné nasazení sil a prostředků (hasičů a techniky) od samého počátku zjištění požáru, resp. po prvním průzkumu.

Chyba číslo 1.

    Na požár upozornili kolegové z Německa. Už to samo o sobě značí, že v NP České Švýcarsko požární ochrana nefungovala. Pokud by byly hřebeny Českého Švýcarska sledovány z rozhleden v Janově, na Děčínském Sněžníku a dalších místech pohledem nebo například s pomocí kamer, u kterých by byl automaticky vyhodnocován obraz, tak by byl již okolo 5 hodiny ráno zaznamenám sloup dýmu. Ono by se na počátku ani nemuselo jednat o složitý monitorovací systém a stačilo by využívat veřejně dostupné webkamery v ČR a v Sasku a každý den po rozednění a pak několikrát denně zkontrolovat jestli náhodou někde nevychází kouř.

    Další možností je dálkový průzkum země, tedy využití satelitů, které již na oběžné dráze jsou, sledují povrch Země včetně České republiky a mají schopnost odhalit teplá a žhavá místa.

   V úvodu se ztratily minimálně dvě až čtyři hodiny samotným zjištěním, že v parku hoří. Čtyři hodiny u požáru vyschlého a suchého lesa je hodně.

Chyba číslo 2.

    Neprůjezdnost cest v místech požáru zdržovala zasahující hasiče. Ti museli dlouhé desítky minut věnovat pořezání a úklidu stromů z lesních cest, než se mohli dostat na místo požáru. Na tuto situaci upozorňovali hasiči, starostové už dlouho před požárem, ale zástupci bývalého vedení NP České Švýcarsko na tato upozornění doslova kašlali.
    Neprůjezdnost lesních cest při výjezdu prvních jednotek k místu požáru znamenalo zpoždění a ztrátu drahocenných desítek minut nebo spíše hodin než dojeli a později došli k požáru, a to komplikovalo pohyb (především při vyhýbání se) cisteren s vodou a komplikovalo  natažení hadic pro dopravu vody.

    Nepořádek na lesních cestách znamenal na počátku zdržení odhadem 1 - 2 hodiny. Představovalo to pak i komplikace v dalších dnech, kdy probíhalo hašení požáru.

    A to už se dostáváme ke zpoždění 3 - 6 hodin, které nezpůsobili hasiči, ale lidé z Národního parku České Švýcarsko.

Chyba číslo 3.

   Zvláštní a jasné vysvětlení si zaslouží zastavení hasebních prací v noci z 24. na 25. července. Nezaznamenal jsem, že by někdy jindy hasiči odjížděli od požáru, který není uhašen. Na druhou stranu hasiči fungují jako vojensky řízený tým, takže pokud nadřízený vydal rozkaz k přerušení prací, tak jej zasahující jednotky respektovaly.

    Podle záznamů na stránkách HZS Ústeckého kraje se prostě v noci z 24. na 25. července přestalo s hašením lesního požáru, který už tehdy byl na velké ploše, s tím, že pokračovat se bude ráno.

Přerušení hasebních prací trvalo podle záznamu 6 - 8 hodin.

   Takže časová ztráta za první den požáru se pohybuje v rozsahu 9 - 14 hodin. To je strašně dlouhá doba, která pomohla tomu, že oheň nabral na síle a pak měl požár několik dní převahu nad zasahujícími hasiči. Na síle nabral oheň také proto, že v prvních dnech se oheň prohořel až do hloubky 40-50cm a v této hloubce se pak nepozorovaně šířil dál.

Z výše uvedených bodů je vidět, že důvodem toho, proč požár nabral na síle, nebylo globální oteplování či klimatická změna, ale zpoždění v odhalení požáru, nepořádek na lesních cestách, který brzdil především první jednotky hasičů a omezení hasebních prací v noci z 24. na 25. července.

   Fakt, že zpoždění na počátku mělo následně fatální vliv na další rozšíření požáru je dnes jasný. Ze záznamů HZS Ústeckého kraje je vidět, že v pondělí 25. 7. dopoledne zasahovalo na místě 30 jednotek. Další den, tedy 26. 7. to bylo už 80 jednotek. Pokud, ale v noci z 24. na 25.7. došlo k šíření požáru a požár se dostal do kořenů i korun stromů, tak pak i uvedených 80 jednotek nestačilo. Chyby nebyly u dobrovolných a profesionálních hasičů, kteří nad Hřenskem zasahovali. Chyba byla od počátku na straně vedení NP České Švýcarsko a hlavně pak u toho, kdo rozhodl, že se v noci hasit nebude.

    Na žádost Ministerstva životního prostředí byla vypracována studie „Jaké faktory ovlivnily vznik a šíření požáru v NP České Švýcarsko“. V této studii jsou popsány požáry v Severní Americe, Austrálii. Je tam zmíněn požár na zhruba 1000 ha v uzavřeném vojenském prostoru v Německu. Autoři se v této studii snaží vytvořit dojem, že lesní požár je něco normálního na co bychom si měli zvyknout.

   Jenže autoři této studie buď úmyslně nebo z důvodu malých znalostí českých lesů nedokázali odhalit a popsat rozdíl mezi lesy v Kanadě, severu USA, na Sibiři a lesy v České republice. Myslím především ten fakt, že lesy v ČR mají znatelně menší rozlohu, rozkládají se mezi obydlenými oblastmi nebo je i osada či samota uprostřed takového lesa. 
   Doslova samostatnou kapitolou, která se snaží zpochybňovat názory a zkušenosti hasičů, skutečných ochránců přírody a lidí, kteří v Českém Švýcarsku žijí, je v této studii  Kapitola 8.

   Vlastně celá tato kapitola (8) vyznívá jako ospravedlňování tehdejšího vedení NP a snaží se spisovným jazykem, s mnoha citacemi na zahraniční literatury, zlehčovat lidi, kteří mají jiný názor než byl názor vedení NP. Jeden příklad, cituji ze studie, z kapitoly 8 - Sociálně-konstruovaný narativ obviňující správu národního parku ze způsobených škod se tak v minulých měsících šířil regionem, podpořen zmíněnou vizuální závislostí, klamnou představou, že co typicky vypadá jako palivové dříví, bude hořet jako palivové dříví (heuristika reprezentativnosti),108 úzkostí (terror management theory), a zvýšením vnímání rizikovosti u fenoménů, u kterých pociťujeme nelibost (afektová heuristika). O to více bude potřebné vést v příštích měsících o příčinách požáru věcnou a korektní diskusi. Konec citátu.

   Požár domu, automobilu nebo lesa může vzniknou, to víme všichni. Důležité jsou, ale nejen rychlost odhalení vznikajícího požáru,  ale i rychlost a intenzita zásahu především v úvodní části.

   Jak jsem na základě shromážděných záznamů a vyjádření uváděl v tomto článku, tak rozšíření požáru nebylo způsobeno nějakou těžko pochopitelnou klimatickou změnou nebo globálním oteplováním. Rozšíření požáru umožnilo především zpoždění při odhalení požáru a pak komplikace, které brzdily hasiče dostat se na místo požáru a zahájit hasební práce.

   Požár v Českém Švýcarsku odhalil mnoho nedostatků v technickém vybavení, to je pravda. Mnohem vážnější jsou ale věci spojené s chodem Národních parků a s ochotou jasně pojmenovat místo problému.

   Již v některém z minulých článků jsem psal o tom, že v Národním parku Šumava nechali správci v oblasti Poledníku po orkánu Kirill obrovské množství dřeva, které se následně stalo líhní pro kůrovce a ten pak postupoval dál do vnitrozemí. A nikdo tehdy neměl manažerské a nebo politické páky a odvahu tomu zabránit.

  Podobné to bylo i v Národním Parku České Švýcarsko. Tam se v údajně bezzásahových zónách zasahovalo i motorovou pilou, ale už se tam nemohlo zasáhnout s koňmi nebo s traktorem, který by pokácené kmeny napadené kůrovcem vytahal z lesa.

   Národní park je část České republiky, nikoliv laboratoř konkrétního pana ředitele. Ochrana přírody a snaha předat dětem místo, kde žijeme v lepším stavu než jsme je dostali my od rodičů, je normální a přirozený přístup lidí, kteří žijí na dosah od lesa, louky, prostě od přírody. Ochranu přírody bychom měli zbavit fanatiků a kavárenských rádců.