Stát řízený jako firma. Firma řízená jako stát.

Mnoha lidem naskakuje husí kůže při pomyšlení, že by se stát měl řídit jako firma. Mezi dobře řízenou firmou a dobře řízeným státem není velký rozdíl. Stejně jako existují dobře řízené státy, tak existují i mizerně řízné firmy.

            V minulých týdnech a měsících se v novinách často probíral termín „Řídit stát jako firmu“. Sám jsem si zkusil firmu řídit. Dostal jsem jí bez investic do pravidelného zisku a kolegyně mi po létech řekly, že jsem byl náročný, ale nikdy jsem po nich nechtěl hlouposti. Takže obavám z názoru, že někdo chce stát řídit jako firmu nerozumím.  Ostatně i Jan Antonín Baťa své zkušenosti z podnikání využíval ve svých vizích ( Budujme stát pro 40 000 000 lidí  ) jak řídit stát, budovat dopravní infrastrukturu, atd. Mimochodem J.A. Baťa tehdy napsal "Státy se rozpadají, jakmile ztratily svůj cíl, svou myšlenku. Jakmile vedoucí a odpovědní lidé a jakmile všichni bezejmenní a poctiví pracovníci nevědí, proč pracují a k čemu mají směřovati, pozorujeme na celém národě zlenošení, zmalátnění, úpadek." Zmalátnění, zlenošení, úpadek jsou vidět i dnes, i když je to často schováno za PowerPoint presentace, nové IT „hračky“ a dlouholetou školní docházku bez valného využití v budoucí praxi.

            Pro porovnání fungování firmy a státu je důležitá představivost, fantazie (nikoliv fantazírování). Už tato první podmínka je pro mnoho lidí nepřekonatelná. Pro některé lidi je nesrozumitelná a těžko pochopitelná věta : „Představ si, že …..“.
            Navíc jsou prostě lidé, kteří nejsou schopni vidět podobnosti ve fungování sklárny, kartonážky či strojírenské firmy na jedné straně a státu jako celku na straně druhé.  Přitom ve všech případech se jedná o společnost, která jednou představuje stát jako celek a podruhé je to akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným. Ještě jedno mají firma a stát společné, a to jsou peníze.  V případě firmy i státu záleží na tom, jak se peníze využijí pro další rozvoj nebo jestli se bez užitku utratí či přímo rozkradou.

            Vedle lidí, kteří těžko nacházejí podobnosti mezi fungováním firmy (koncernu) a státu, tak existuje ještě další skupina. Lidé z této skupiny rychle poznali, že termín řídit stát jako firmu, může znamenat zavést do práce úředníků jasná, průhledná a kontrolovatelná pravidla. Dokáži si jasně představit, že návrh řídit stát jako firmu může u těchto lidí vyvolat strach, nevolnost a pocit ohrožení vlastních zájmů. Vždyť přiživit se na špatně řízeném státu je tak pohodlné.

Situace není tak jednoduchá

            Stejně jako existují různé způsoby jak by měl fungovat stát, tak existují různé varianty pro řízení firem. Dnes v době, kdy se hovoří o Průmyslu 4.0 je možné nakoupit mnoho technologických pomocníků do výroby, do administrativy, takže i mizerně řízená firma bude trochu vydělávat. 
            To je podobná situace jako stát, který v době hospodářského růstu má menší schodek než obvykle. Dobře řízený stát by měl v takové době vyrovnaný nebo dokonce přebytkový rozpočet. 
            Pokud řízení nefunguje dobře, tak pro stát je nejjednodušší cestou zvýšit daně a v případě soukromé firmy to znamená naopak nezvyšovat mzdy. Tím se na krátkou dobu vylepší obrázek o hospodaření, ale vytváří se podmínky pro problémy v budoucnosti. V řízení firmy i státu se může nadělat spousta chyb. V případě firmy se chyba týká majitele, zaměstnanců a jejich rodin. V případě špatně řízeného státu se to týká doslova všech.

Personalistika

            Pamatuji si doby, kdy personalistu ve firmě dělal člověk, kterému majitel důvěřoval a tento člověk měl již ve firmě něco odpracováno. Takový personalista věděl, i ze své osobní zkušenosti, co musí nový kolega znát a co se může rychle doučit.

            V posledních letech se obsazení personálních oddělení ve firmách výrazně obměnilo. Staří praktici odešli v lepším případě do důchodu. V tom horším případě je propustil nový majitel a na jejich místo nastoupili mladíci, kteří mají zvládnutou sebe presentaci, umějí používat PowerPoint, ale bojí se jít mezi dělníky do provozů, protože je tam špína, hluk a drsný slovník. V takovém případě na špatnou práci personalisty doplácí konkrétní firma, která těžko hledá nové spolupracovníky.

            I ve státní správě existuje něco jako personální předvýběr, tím jsou minimální podmínky, které musí splnit nový (někdy i stávající) pracovník. Ve státní správě dostali před 10-15 lety prostor „moderní“ názory spojené se vzděláním a outsourcingem služeb. V případě vzdělání se to týkalo a týká důrazu na jakýkoliv VŠ titul, který je důležitější než praxe a odborné znalosti.

            Této lobby se podařilo prosadit do zákona 96/2004 podmínku, že zdravotní sestra musí mít VOŠ nebo VŠ. Teprve velký nedostatek sester přinutil poslance v roce 2017 ke změně. Před rokem 2004, víc jak 50 let vzdělávání všeobecných i dětských sester dobře fungovalo a nikdo ani z řad doktorů – lékařů se nezamyslel nad tím, jestli je změna prosazená v roce 2004 potřebná nebo je to past. Úplně stejná situace nastala v případě učitelů odborných předmětů, městských strážníků. Lobby škol zvítězila nad zdravým rozumem. Tak bych mohl pokračovat a vyjmenovávat přehmaty nebo úplné hlouposti z dalších resortů.

            Pokud chybí zkušenosti, praxe a jasná vize, tak to má velký dopad na celý stát a především na mladou generaci, která rychle pozná, že pro spokojený život je lepší opakovat prázdné fráze, místo náročné a poctivé práce.

Rozkrádání majetku

            O rozkrádání a plýtvání ve státní správě píše mnoho novinářů. Státní zakázky byly a jsou velké pokušení. To platilo ve středověku a platí to i dnes. Záleží na státu, jak dokáže takovou činnost odhalovat a trestat. Když tresty nefungují, doba od zločinu k trestu je moc dlouhá nebo jsou trestány pouze „malé ryby“, tak se podobná praxe přenáší i do prostředí soukromých firem. 
            Prvním pokušením je samotný výrobní sortiment, který se nechá snadno prodat. Ve firmě se špatnými pravidly se snadno stane, že z fabriky na jedny doklady vyjede postupně několik kamionů s pivem, se sklem či jinými výrobky. Podobné je to s odpadem z výroby, který se také nechá „dobře“ prodat.

            Jasné rozkrádání, nevýhodný outsourcing nebo těžko vypověditelné smlouvy se vyskytují ve státní správě i v špatně řízených firmách. Takže ani v tomto případě není výrazný rozdíl mezi mizerně řízenou firmou a státem.

Nedostatek lidí

            V posledním roce majitelé firem a ředitelé hovoří o nedostatku pracovníků. Mimochodem Vy byste chtěli pracovat ve firmě kde je na pozici personalisty člověk, který do výroby nechodí, vybírá pouze poslušné lidi.  Chtěli byste pracovat ve firmě kde ředitel a manažeři rozkrádají firmu za bílého dne, svými podřízenými přímo opovrhují nebo se k ním chovají jako bachaři? Popsané chování šéfů má jeden jasný výsledek. Postupem času přestanou mít místní lidé zájem pracovat v takové firmě a raději za prací začnou dojíždět do sousedních měst, kde s trochou štěstí najdou firmu s lepší pracovní kulturou. Ti, kteří z různých důvodů zůstanou, tak většinou ztratí iniciativu a pouze poslušně vykonávají úkoly. Ředitel a personalista nejsou schopni a ochotni si připustit své pochybení. Majitel většinou nemá šanci skutečnou příčinu zjistit. Pokud ano, tak mu ředitel s personalistou „důvěryhodně“ vysvětlí, s jak nekvalitními lidskými zdroji oni musí pracovat. Firma ztratí „tah na branku“. S využitím nových strojů sice trochu vydělává, ale nerozvíjí se.

            Práce s lidmi, jejich vzdělávání a jejich získání pro podporu cílů firmy to jsou dlouhodobé úkoly. Zrovna v oblasti školství (vzdělávání) a personalistiky jasně vidíme špatná rozhodnutí státu i majitelů firem, která učinili před několika lety.

            Za posledních 25 let jsem jako technik i jako ředitel několika firem viděl velký technologický pokrok, prakticky ve všech oborech, kterými jsem prošel. Rozhodně se, ale nejedná o tak revoluční změnu, jakou byl kdysi nástup parního stroj. Někdo může namítnout, že tou největší změnou jsou IT systémy, 3D tisk nebo nano technologie. Možná z části. Základ je stále v matematice, fyzice, chemii. To se nezměnilo. Jenže právě matematika a logika vyvolávají nejvíc polemiky. Nedostatky ve schopnosti využít logiku a životní zkušenosti jsou potom vidět v řízení firem i v řízení státu. V každodenním provozu (v operativním řízení) i v chybějících dlouhodobých vizích a plánech. Někdo by možná chtěl namítnout, že je těžké dnes plánovat, co bude potřeba za 5, 10, 15 let. To bylo těžké vždy. Jenže například Baťa měl již v 30. letech své plány  ( Budujme stát pro 40 000 000 lidí  )  nebo například VW měl již v roce 1992 připraven svůj hybrid a elektromobil v projektu CHICO .

          Řídit mizerně nebo průměrně firmu nebo stát jsem již popsal. Řídit koncern nebo stát není úplně to samé. Ano, ale například dobře řízená a společensky odpovědná firma se stará o své starší kolegy, zajímá se o jejich názory a zkušenosti. Současně si vychovává nové techniky i inženýry, i když riskuje, že než dostudují, tak se technologie zase o kousek posunou a oni si budou muset své vzdělání dál rozšiřovat.  Stejně tak by měl fungovat i stát, který dokáže využít zkušenosti starších a elánu mladých.

            Řídit stát jako firmu je příležitost, která ale vyvolá velké pozdvižení a odpor ze strany těch, kteří se jak pijavice přisáli na špatně fungující firmy a stát.

            Řídit stát jako prosperující koncern, který má dlouhodobou vizi je šance. Šance, na které vydělají majitelé a ředitelé dobře řízených firem, pracovití státní zaměstnanci, důchodci i zaměstnanci.

            Dobře vedená a řízená společnost, to by měl být podle mého názoru cíl nás všech.